Teorie versus praxe

Příběh první, léto 2017. Vyrazili jsme s dcerou na noční chytání úhořů. Nic složitého. Rousnice, dva pruty, flek, kde úhoři jsou známe a je tam mělko. Břeh rovný. Na úhořové háčky napichujeme krásné macaté rousnice. Jeden prut házíme víc k starému korytu na podvodní výběžek mělčiny. Dost bahna a podemleté břehy dávají šanci na úlovek. Druhý prut posíláme cca 2m od břehu šikmo před sebe na mělčinu. Vše smysluplně nachystáme na břehu za světla, podběrák, svíčky, piti, nůž, pean, stoličky. Vše je na svém místě před setměním. Zapalujeme svíčku a čekáme na noc. Záběr přišel cca v 22:30. Venku už je pořádná tma. Čihátko se pohupuje dolů a zase nahoru, chvíli čekáme a pak zaseknu. Je tam! Podle spirálovitého pohybu poznám, že máme na háčku úhoře. Mise splněna. Nebo ještě ne? Ryba není venku, ještě bojuje o svůj život. No a v tom se to stalo. Lup a upadla mi klička od navijáku. Což je celkem blbé. Jasně dalo by se 20 metrů běžet od vody, ale to mi nepřijde jako dobrý nápad. Musím rozsvítit čelovku a najít v trávě protikus se závitem a vše spravit, zatímco na prutu stále bojuje úhoř. Po pár minutách se podaří a můžu rybu přiblížit ke břehu. Dcera i já jsme napjatí, vlivem adrenalinu se mi trošku klepou ruce. Vytahuji úhoře nad břeh. Není velký, má tak 50 cm. A v tom se ryba vypne. Tedy háček opustí její tlamu a had si to šine trávou rychle do vody. Zahazuji prut a vrhám se za ním do tmavé a mokré trávy. Je slizký a nejde chytit holou rukou. Představte si sval namydlený mýdlem. Tak nějak to působí. Rozhodnu se ouhoře pohazovat rukama směrem od vody. Dcera nelení a nastavuje podběrák. Venku tma jak v pytli. Čelovkou se spíš blbě oslňujeme, ale bez ní to nejde. Nahazuji rybu basketbalovým způsobem a na několikátý pokus trefuji podběrák. Tak a je to. Tohle už je finále. Rybu jsme vyfotili a pustili. Dcera ještě několik měsíců po tomto zážitku zvěčnila náš lítý boj na obrázku. Jak je vidět teorie nestačí. Někdy se prostě souhrou blbých náhod vše komplikuje. Důležité je umět improvizovat a taky se všemu občas zasmát. Vlastně kdyby šlo všechno, jak po másle byla by to asi trochu nuda, nemyslíte?